Kvůli komunistickému převratu emigrovala roku 1950 přes Záp. Berlín do Kanady, kde čtyřikrát vybojovala titul mistryně Kanady.
Kanadu reprezentovala také na dalších turnajích, v Německu, USA, v Irském Belfastu a anglickém Wimbledonu. Od roku 1958 žila v Anglii a od roku 1966 ve Švýcarsku.
V roce 1978 pomohla Mirce Bendlové – Koželuhové k účasti na French Open, když ji československý tenisový svaz odmítl nominovat.
Kromě tenisu se věnovala také podpoře Masarykova demokratického hnutí. Již ve Švýcarsku se stýkala s Olgou Revilliod – Masarykovou, po revoluci v roce 1989 pak založila pobočku Masarykova demokratického hnutí v Karlových Varech. Zabývá se také charitou, podporuje např. výcvik psů pro nevidomé a konto Bariéry.
Jako uznání za charitativní činnost a propagaci vlasti v zahraničí se stala držitelkou ocenění Významná česká žena ve světě 2009.
Její autobiografii zachytil Petr Kolář v knize Matchball – Hana Sládková-Koželuhová.